Vitráže a sklenářství Petr Zajác Dis.

Vitráží se obecně rozumí umělecké nebo dekorativní zasklení. To znamená, že vitráž je možno využít všude tam, kde používáme ploché sklo. Konkrétní provedení je závislé na použité technice.

Na počátku stojí výtvarný návrh (design, dekor) vitráže. Ten musíme překreslit na tvrdší papír ve skutečné velikosti konečné vitráže. Návrh pak speciálními nůžkami rozstříháme na jednotlivé kousky papíru (šablony), podle kterých pak ručně nařežeme jednotlivé díly skla, ze kterých bude vitráž složena. Toto ploché sklo je buď strojně, nebo ručně vyrobeno.

Klasická vitráž skládaná do olova
Jedná se o mozaiku dílů z plochého skla, které jsou vsazeny do sítě z ohýbaných olověných profilů (lišt). Spoje a povrch jsou letovány cínem.

Výplně dveří , oken a nábytku. 

• vstupní dveře - zpravidla se montují do izolačního dvojskla
• vnitřní interiérové dveře
  posuvné vícekřídlé dveře, které pak tvoří dělící stěnu mezi místnostmi

První zmínky o vitrážích jsou ve spisu Theofila Tresbitia z přelomu 11. a 12. století.

Ze století 12. a 13. se dochovaly záznamy o vzniku lesních hutí v oblasti Lotrinska, Hesenska, Durynska a Českého lesa, kde se vyráběly skleněné kotoučky pro zasklívání gotických chrámových oken. Tyto kotoučky zvané "bucny" jsou dodnes typické pro vitráže v sakrálních stavbách. Můžeme se domnívat, že neznalost technologie výroby velkých rozměrů plochého skla v podstatě podnítila vznik vitráže. Tento závěr podporuje i to, co v knize Architektura - svědectví dob píše B. Syrový a kol. o gotickém okně : "Gotické okno bylo vysoké a nahoře zakončené lomeným obloukem. Tak velké okno bylo nutno zasklít.